Vítejte v mém světě,
kde jediným omezením jen vaše fantazie

Mé záliby

Jmenuji se Jakub Zolich a je mi 17 let. Baví mě technika, stavění, 3d modelování a hraní na lesní roh, jak uvidíte níže.

Když mám čas a chuť, rád hraji počítačové hry. Při hraní her jsem dost náročný. Hraju pouze hry, které pro mě mají nějaký hlubší smysl. Většinou to není hra jednodouchá na hraní, ale vždy se v ní něco dělá navíc. Takovým dobrým příkladem je třeba hra Scrap Mechanic . Na to, abyste mohli jezdit autem si ho nejprve musíte postavit. Musíte ale vědět, jak. Hra vám dává téměř volnou ruku, meze kladou jenom velikosti kostek, vaše fantazie a tvořivost, takže hra dost dobře dostojí svému názvu: Mechanik šrotu. To mám na hrách rád, když musím přemýšlet, v podstatě hraju jen tehdy, když mě něco nového napadne. Takže když už hraji, tak si to pořádně užívám.

Jsem opravdovým fanouškem všeho co má kolečka, hýbe se to, něco to posouvá nebo to posouvá samo sebe... Miluju prostě stroje a to jakékoli. Může to být klidně pneumatická sbíječka, bagr, traktor či tank. Fascinují mě totiž na tolik, že se o nich toužím dozvědět více a vidět je při práci. Jsem přímo unešen velkými, nebo velmi komplikovanými stoji. Mohu jen obdivovat tu krásnou inženýrskou práci, kde vše ladí a je vidět jen absolutní souhra mechanických částí doplněných elektronikou. A tuto vášeň doplnilo jen tvoření autíčka s kamarádem Adamem Rybaříkem. Při tom jsme totiž nabrali nepřebernou hromadu zkušeností co se týče 3d modelování, 3d tisknutí, konstruování, představivosti a časového rozvržení. Totiž strávili jsme projektováním, tisknutím, sháněním dílů a konstruováním tolik času, že by byla škoda času ho počítat. Baví mě navrhovat vlastní koncepce a také s nimi rád kombinuji věci už vynalezené. Někdy se rád nechám inspirovat, ale u inspirace to většinou jen končí a realizaci udělám po svém.

Od malička jsem si stavěl. Nejprve jsem začal s dřevěnými kostkami a postupně jsem přidal Lego. Díky tomu jsem měl plnou paletu možností co stavět: městečka, auta, tanky, labyrinty, pastičky na rodiče a bratra. Později jsem přidal i mašinku na ovládání a začal jsem to spojovat. I dnes, když si s nimi velmi z řídka "hraju", většinou experimentuji. Zkouším, zda-li by to mohlo fungovat: tvar mostu, aby byl co nejdelší a přitom samonosný, páky, odrazové úhly (za pomocí Nerf zbraní). Když jsme na dovolené a jsme u moře, můžete se mě snažit odtrhnout od stavění cest, bunkrů, tanků, hradů jak chcete, ale nepodaří se vám to. Jedině zamknutý apartmán je vážný argument. No prostě, byl bych na pláži a stavěl od rána do nejpozdnějšího večera, abych to mohl dostavět. V nynějších letech jsem to ještě spojil s 3d tiskem takže zábava začíná býti úplnou.

Zdroj:moje foto