Vítejte
na mých www
Něco o mně
Jmenuji se Vendy, je mi 17 let a chodím na gymnazium Karviná
Sportuju v podstatě už od malička a vůbec si bez toho neumím představit život. Docela dost se tomu věnuju, nejvíc mě teď bere badminton a plavání. V zimě zase, jakmile napadne sníh, mizím na hory – lyže a snowboard, to je prostě moje.
K tomu všemu mě vlastně přivedl taťka. Je tělocvikář, takže u nás doma se prostě vždycky sportovalo. Odmala mě k tomu nenápadně vedl a díky němu beru pohyb jako úplnou samozřejmost.
Hlavně mi ale předal to svoje nadšení. I díky němu se vždycky snažím dát do všeho sto procent a vydat ze sebe maximum. Taťka mě taky naučil se nevzdávat a fakt si jít za tím, co chci. Jsem kvůli tomu docela dost soutěživá a upřímně – fakt nesnáším prohrávat. Na druhou stranu mě to aspoň nutí na sobě pořád makat.
Proto mám i docela jasno o tom, co chci dělat po střední. Ráda bych šla v tátových stopách, šla studovat tělák a stala se tělocvikářkou. Hrozně mě láká předávat ten svůj zápal dál a ukazovat děckám, že hýbat se je prostě super.
Debie
Pak je tu ještě naše „skoro-naše“ kočka Debie. Oficiálně sice patří někomu jinému, ale u nás je doslova pečená vařená a ukáže se tu minimálně dvakrát denně. Normálně se tu už chová jako plnohodnotný člen rodiny a myslím, že náš dům bere prostě jako svůj druhý domov.
Je to hrozná popelnice – s chutí zdlábne fakt úplně všechno, co jí přijde pod nos, jako by v sobě měla tasemnici. Její úplně nejoblíbenější zábava je ale bohužel ničení naší sedačky, kterou si prostě přivlastnila jako svoje osobní škrabadlo. Na druhou stranu, když má zrovna dobrou náladu, umí si nás hned udobřit. Je pak strašně tulivá, přijde se pomazlit a je to ten největší miláček.
Sladkosti
Sice fakt ráda sportuju a tak, ale o víkendu se ve mně občas probudí strašný lenoch. Nejradši se prostě jen svalím k televizi, pustím si nějaký seriál a u toho se hrozně ráda cpu sladkostma.
Úplně nejvíc ulítávám na čokoládě, ale upřímně – jakmile to obsahuje cukr, zblajznu snad úplně cokoliv. Je to vlastně docela vtipnej paradox, protože normálně v jídle docela dost přebírám a jsem hrozně vybíravá. Jenže jakmile přijde na sladký, jde veškerá vybíravost úplně stranou a je mi jedno, co to je, hlavně že to je dobrý.