Mé zájmy

Technické věci

Jsem opravdovým fanouškem všeho co má kolečka, hýbe se to, něco to posouvá nebo to posouvá samo sebe...  Miluju prostě stroje a to jakékoli. Může to být klidně pneumatická sbíječka, bagr, traktor či tank. Fascinují mě totiž na tolik, že se o nich toužím dozvědět více a vidět je při práci. Jsem přímo unešen velkými, nebo velmi komplikovanými stoji. Mohu jen obdivovat tu krásnou inženýrskou práci, kde vše ladí a je vidět jen absolutní souhra mechanických částí doplněných elektronikou.

Další věc, která je předmětem mého zájmu jsou auta. Fascinuje mě už jen to, jak se vyvinula za těch 139 let svojí exstence. O design s zajímám také, ale jak už první odstavec napovídá, zajímají mě na autech spíše věci technické. Baví mě navrhovat vlastní koncepce a také s nimi rád kombinuji věci už vynalezené. Někdy se rád nechám inspirovat, ale u inspirace to většinou jen končí a realizaci udělám po svém. Mezi má nejoblíbenější auta patří Citroën 2CV, Jeep Grand Cherokee 2.7 CRD, Dodge Challenger 1970, ale mé vysněné auto je Seat Leon 1.9 TDi 4x4. Je to Hothatch, 1.9 litrový přeplňovaný vznětový motor, náhon všech čtyř kol, no není co dodat.

Když mám čas a chuť, rád hraji počítačové hry. Při hraní her jsem dost náročný. Hraju pouze hry, které pro mě mají nějaký hlubší smysl. Většinou to není hra jednodouchá na hraní, ale vždy se v ní něco dělá navíc. Takovým dobrým příkladem je třeba hra Scrap Mechanic . Na to, abyste mohli jezdit autem si ho nejprve musíte postavit. Musíte ale vědět, jak. Hra vám dává téměř volnou ruku, meze kladou jenom velikosti kostek, vaše fantazie a tvořivost, takže hra dost dobře dostojí svému názvu: Mechanik šrotu. To mám na hrách rád, když musím přemýšlet, v podstatě hraju jen tehdy, když mě něco nového napadne. Takže když už hraji, tak si to pořádně užívám.

Od malička jsem si stavěl. Nejprve jsem začal s dřevěnými kostkami a postupně jsem přidal Lego. Díky tomu jsem měl plnou paletu možností co stavět: městečka, auta, tanky, labyrinty, pastičky na rodiče a bratra. Později jsem přidal i mašinku na ovládání a začal jsem to spojovat. I dnes, když si s nimi velmi z řídka "hraju", většinou experimentuji. Zkouším, zda-li by to mohlo fungovat: tvar mostu, aby byl co nejdelší a přitom samonosný, páky, odrazové úhly (za pomocí Nerf zbraní). Když jsme na dovolené a jsme u moře, můžete se mě snažit odtrhnout od stavění cest, bunkrů, tanků, hradů jak chcete, ale nepodaří se vám to. Jedině zamknutý apartmán je vážný argument. No prostě, byl bych na pláži a stavěl od rána do nejpozdnějšího večera, abych to mohl dostavět.

Aktivity z uměleckého soudku

Když nedělám ani jednu z aktivit uvedených výše, tak nejspíš prokrastinuji anebo hraju na lesní roh. Hraji již pátým rokem na Zušce v Karviné, a stále mě to velmi baví a naplňuje, možná a hlavně díky panu učiteli Marku Paluříkovi, který je velmi milý a nikdy vás nenechá ve štychu. Hornu jsem si původně vybral kvůli hlubokým tónům které umí vydávat, ale nedávno jsem objevil, že ten pravý sladký zvuk lesního rohu vzniká až od vyšších tónů, které jsou sice těžší zahrát, ale zvuk je hezčí. S větším rozsahem se otevírá brána k více skladbám = více dřiny = lepší a pestřejší skladby a větší potěšení ze hraní. Také rád navštěvuji divadlo, kromě opery, která (já vím, že to dá spoustu práce to secvičit, ale...) mě strašně nudí.

Zdroje: Hlavička

Kromě hlavičky jsou obrázky pořízeny mnou.