Literárně dramatický obor

Moje cesta herectvím

Moje cesta dramatákem začala před sedmi lety, kdy jsem jako osmiletá nastoupila do dramatického kroužku. Nemůžu uvěřit, že letos už absolvuju a moje cesta dramatákem se pomalu chýlí ke konci. Za tu dobu jsem vystřídala spoustu dramatických skupin, ale jedno se nikdy nezměnilo, moje kamarádka Míša. Ta chodí do dramatáku o rok déle než já a vlastně mě k němu přivedla.

Sice to byla dlouhá a někdy i trochu kamenitá cesta, ale stálo to za to. Teď jsme totiž v té nejlepší skupině, ve které jsme kdy mohly být. Naše skupina se jmenuje Divoši a je to opravdu skvělé prostředí plné lidí, které mám moc ráda. Myslím, že za celou dobu v dramaťáku jsem nepotkala lepší partu.

Za těch sedm let jsem hrála asi ve čtyřech představeních. Největší z nich bylo určitě představení Může za to štrúdl, které jsme hráli v kulturáku v Karviné, v Základní umělecké škole Bedřicha Smetany a v Bohumíně v K3. Bylo to velké představení, protože spojovalo mnoho dramatických skupin napříč různými věkovými kategoriemi. Byl to pro mě opravdu silný a nezapomenutelný zážitek.

Teď jsme ve fázi, kdy naše skupina tvoří vlastní představení. Bude sice menší než některá předchozí, ale bude úplně naše. Právě to je na tom nejhezčí, že si ho sami vymýšlíme a tvoříme. Dramaťák mi ale nedal jen možnost hrát v představeních. Otevřel mi dveře i k dalším zkušenostem, například k recitačním soutěžím.

Protože se dramatickému oboru věnuji už sedm let, jezdím také na různé přehlídky. Na některých z nich dokonce pomáhám s organizací. Například teď v dubnu bude přehlídka Poupě, kde budu také pomáhat. A teď už mě čeká poslední velký krok, můj absolventský výkon, takzvaný absolvák.

Zdroje fotografií

Fotky z dramaťáku