Mé koníčky
a záliby
volejbal a volný čas
Volejbal hraju přibližně dva roky a za tu dobu se stal důležitou součástí mého života. Hraju za klub VK Karviná v kategorii U18. Ne vždycky je to ale ideální, někdy se nedaří, tréninky jsou náročné a občas je i zklamání. Přesto to nevzdávám a snažím se jít dál, protože vím, že právě ty těžší chvíle mě posouvají. Velkou inspirací jsou pro mě moje spoluhráčky, mezi kterými mám spoustu dobrých kamarádek. Volejbal mě učí, že úspěch nepřichází hned, ale je potřeba si ho postupně vybojovat.
Trénuju třikrát týdně, takže volejbalu věnuju opravdu hodně času a snažím se v něm pořád zlepšovat. Někdy je to docela náročné když mám školu a ostatní věci, ale beru to jako součást toho, co mám ráda. V létě pak jezdíme na týdenní soustředění. Je to náročnější, protože tam trénujeme každý den dvakrát denně a máme ranní výběhy, ale zároveň si to užijeme i s holkama, takže si odtamtud vždy odvážím spoustu zážitků.
Mám také dva psy, oba jsou jezevčíci, kteří mi dělají velkou radost. Prvního jsem dostala, když mi bylo 10 let, a druhého o rok později. Dříve jsem s nimi chodila na cvičák, kde jsme se věnovali výcviku i různým psím sportům, což mě moc bavilo. Postupem času jsem s tím ale musela přestat, protože už na to nemám tolik času kvůli škole a dalším povinnostem. I tak s nimi ale trávím ráda čas a jsou pro mě důležitou součástí každodenního života.
V minulosti jsem také hrála v amatérském divadle, které pro mě znamenalo opravdu hodně. Minulý rok jsem s tím ale bohužel musela skončit kvůli volejbalu a přípravě na přijímačky, protože už se to všechno nedalo časově zvládat. I přesto se tam ale občas vracím, když mě moje paní učitelka potřebuje, a vždy jsem za tu příležitost moc ráda. Divadlo mě naplňovalo a dalo mi nejen spoustu krásných zážitků, ale i důležité zkušenosti a lidi, na které nikdy nezapomenu. Jsem vděčná, že jsem tam mohla a občas stále můžu hrát, protože to pro mě vždy bude mít své místo v mém srdci.
K herectví mě přivedl školní dramatický kroužek, kam jsem chodila a hned mě to bavilo. Když ale ve škole skončil, uvědomila jsem si, že mi to strašně chybí, a chtěla jsem v tom pokračovat dál. Proto jsem si našla jiné divadlo, které jsem si hned zamilovala a začala tam chodit. Měla jsem tam zkoušky jednou týdně, ale když se blížilo představení, tak jsme zkoušeli častěji. Herectví mě baví hlavně proto, že se můžu vyjádřit jinak než v běžném životě a vždycky si z toho odnáším spoustu zážitků.