Malý pohled do mého světa
stránky se právě připravují
Mým asi největším koníčkem je trávit čas se psem. Ten můj se jmenuje Ikeno a v červnu mu bude pět let. Dostala jsem ho, když mi bylo deset, ale chybělo mi pět dní do jedenácti. Spolu trávíme snad všechen čas; jezdíme spolu na výlety, na závody, na tábory a díky němu jsem poznala velkou spoustu lidí, kteří mají v mém životě velmi důležité místo. Když mu byly dva roky, začali jsme chodit na cvičák na agility, které nás tak chytly, že se jim věnujeme doteď i na "profesionální" úrovni. Skoro každý měsíc máme nějaké závody či zkoušky, kde se postupně zlepšujeme a učíme se porozumět tomu druhému. Již běháme v kategorii A2 a chybí nám dvě zkoušky, abychom přestoupili do A3.
Mým dalším koníčkem je focení, kterému jsem se začala věnovat v roce 2024, kdy jsem dostala svou zrcadlovku. Nejčastěji fotím psy, protože k těm mám nejblíže. Mým velkým přáním je fotit na velkých agility závodech s teleobjektivem, abych dokázala zachytit krásu tohoto sportu. Nejraději fotím v lese nebo na výletech, protože tam potkávám krásné lokality, které doma nemáme. Focení se tak stává nejen koníčkem, ale také prostředkem k získání krásných momentů s rodinou.
K mým oblíbeným aktivitám, které dělám ve volném čase je čtení. Nejraději čtu v noci, kdy zůstávám i do dvou do rána vzhůru, abych knihu dočetla. Hodně jsem četla, když jsem byla na prvním stupni základní školy, ale s přechodem na druhý stupeň jsem číst přestala. Pořádně jsem se ke knihám vrátila až na přelomu sedmé a osmé třídy, kdy jsem si našla žánr knih, které mě baví. Nejvíce knih čtu v žánru fantasy, protože to je úžasné místo pro fantazii a v každé knize je něco nového. Dále čtu romány z moderního světa, protože ráda čtu o tématech, které doprovázejí dnešní společnost.
Svůj volný čas nejraději trávím s přáteli, protože mi dokážou neskutečně zlepšit den a cítím se s nimi skvěle. Nejraději s nimi chodím po horách, do přírody a nebo nakupovat. Spoustu mých přátel jsem poznala právě díky agilitám a instagramu, ale i díky škole. Pokaždé se s nimi nasměju, můžu mluvit snad o všem a vím, že mě nikdy neodsoudí a budou tu pro mě jako já pro ně.
Mou velkou vášní, do které bych se ale chtěla ponořit víc je šití. Šít jsem začala, když jsem byla malá a mými prvními výtvory byly oblečky na panenky. Šila jsem vždycky s mamkou, která mě naváděla krok po kroku, aby byl výsledek takový, jaký jsem si představovala. Spolu jsme také asi rok chodili do kurzu šití, kde jsme si ušili sukni a tašku. Začala jsem také šít obojky a vodítka pro psy. Můj má například i šité oblečky a pelíšky. Teď mě ale nejvíce láká oblečení pro lidi, protože se mi líbí ten nespočet možností a kreativity, které šití nabízí. Největším problémem je ale čas, protože šití je velmi časově náročný koníček a i jedna malá věc dokáže zabrat velmi dlouhou dobu. Přesto mě každý nový projekt nesmírně baví a vždycky se těším na výsledek, který z toho vznikne.